A zeptali jste se toho postiženého, kde a s kým chce být?
Všichni totiž hovořili o zdravotním postižení, avšak pouze zlomek z nich skutečně tuší, co to znamená. Toto sousloví je široký pojem, který zahrnuje postižení tělesné, či mentální, smyslové (poruchy zraku, sluchu), ale také třeba specifické vývojové poruchy učení, řeči, chování, či pervazivní poruchy psychického vývoje (autisté). Je nasnadě, že hovořit o vzdělávání takto rozmanitého vzorku jaksi paušálně, je mlácením prázdné slámy. A to si mohou dovolit pouze žvaniví politikové a samozvaní odborníci. Skutečný profík vám poví o běžném vzdělávání zdravotně postižených v základních školách, pokud je to možné a síly, či schopnosti dotyčného na tento úkol stačí. Potom není důvodu řešit věci jinak. Vozíčkář, dyslektik…. Je to praxe, v podstatě, výhradně individuální.
Důležitější a také odborně zajímavější je rozpoznat, kdo do běžné základní školy chodit nemůže. Tak především mentálně postižení. Představte si situaci ve třídě: matematika, úprava lineárních rovnic. Nic moc věda pro žáky, ale co tam teď dělá náš mentálně postižený? Sčítá a odčítá na kalkulačce, v lepším případě piluje malou násobilku. Samostatné práce není vesměs schopen, potřebuje neustálou pozornost, střídání činností, trpělivost. Asistent? To přece není pedagog. Chceme, aby mentálně postižené děti vzdělávali a vychovávali studenti na přivýdělku, či jiní neerudovaní zoufalci? Učitel? Ten probírá rovnice a bude-li dělat cokoli jiného zanedbává ty bystřejší a nadané. A nevyrušují se tyto dvě skupiny (mohli by být i tři, čtyři…) navzájem? Aha, toto je pravděpodobně ten otevřený přístup ke vzdělání. A co vztahy ve třídě, škole a jejich důsledky. Dělá našemu „mentálovi“ dobře, že je vždy a všude outsiderem. Že mu věci nejdou tak, jako ostatním. Že je stále někde v rohu. Cítí se bezpečně v každodenní konfrontaci se stovkami spolužáků z celé školy? A co se honí hlavou Vám, když se Vám nedaří a ještě se najde exot, který se Vám posmívá? Je to příjemné? Těšíte se na zítra? Ve stejném rytmu se pohybují děti sociálně zanedbané, které mají šanci pouze v případě odstranění příčiny zanedbání. Bez přičinlivosti, vůle, pracovitosti, přípravy a pořádku není nikdo schopen uspět. A neúspěch rodí, nepříjemný pocit, ten zase záškoláctví, problémy, výpadek znalostí. Začarovaný kruh. Popsaná skutečnost je právě ta tolik omílaná segregace, separace, diskriminace. Prostě a jednoduše. Speciální školy se speciální péčí jsou pro všechny děti, které selhávají ve třídách běžných základních škol. Takové selhání pro ně znamená neúspěch, nepříjemnosti a nebezpečí. A to není prostředí vhodné pro zušlechťování ducha ani těla.
Zajímavostí je, že nejzarputilejšími, nejkrvavějšími bohatýry bojujícími za práva zdravotně postižených na rovný přístup ke vzdělání jsou ti, kteří ve školní budově byli naposledy ve svých patnácti letech, v lepším případě na třídní schůzce své ratolesti na prestižní výběrové škole. Bohužel, tito lidé dostávají pro své názory největší mediální prostor. Prvními odborníky, kteří spustili lavinu verbálního balastu na repliku prezidenta, byli dva lidé z neziskových organizací, dáma z pedagogické fakulty a psycholožka z poradny. Co k tomu dodat. A proto mne napadá rada pro zodpovědné, objektivní, investigativní, pravdymilovné redaktory. Popadněte svůj mikrofon, blok, či tužku a skočte zeptat postiženého človíčka, kde se cítí nejlépe, a ve které škole zažívá pocit úspěchu, pohody a bezpečí. Jemu je totiž nějaký Brusel totálně ukradený.
Jan Linhart
Lávka.
Byl jsem se podívat na spadlou trojskou lávku. Uviděl jsem bizarní, tragický obraz zřícené mostovky a nakloněného pilíře. Pral jsem se se směsicí pocitů ve své hlavě. Vějíř obav, bezmoci, vzteku a hnusu.
Jan Linhart
Operace se zdařila – rozvrat školství dokonán.
Kantoři jásejte! Dostanete přidáno! Stát si vás cení o patnáct procent více. Vaše společenská prestiž prudce vystřelí o celou šestinu. No, a to nejdůležitější, vaše konto se nafoukne jak břicho utopence.
Jan Linhart
Hospoda bez cigára, ryba bez vody, hlava bez mozku.
Schválně jsem si ponechal odstup několika dní. Ovšem přátelé, pocit neskutečné blbosti je čím dál, tím silnější a drtivější.
Jan Linhart
Blbákov, to je naše domovina.
Máte za to, že největší vopruz, který musíte podstoupit, neb vám na krk šlape „služebník“ stát, vedený neziskovými specialisty, je obsáhlé daňové přiznání?
Jan Linhart
Vítejte v Novém Husákově.
Čardáš lží kolem deficitněpřebytkového hospodaření našeho korpulentního státu je k smíchu i pláči zároveň. Ten pán, přes peníze, co tak směšně hovoří, veden snahou o český jazyk, lže, až se mu od huby práší.
Jan Linhart
Inkluzívní vzdělávání našich dětí měsíc po „zavedení“!
Kdo nemá doma dítko školou povinné, necítí asi palčivou potřebu nechat se unavovat destrukcí základního školství ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Škoda.
Jan Linhart
Blahoslavení chudí duchem vedou ministerstva.
Kdyby to nebylo tak vážné a nemělo to dalekosáhlé negativní důsledky, skoro by mi těch žen, lidsky, s pochopením, bylo líto. To už totiž není ani k smíchu, ani k pláči, to je psychiatrická diagnóza.
Jan Linhart
Kolaps Valachové, šance pro Sobotku.
Inkluze je unikátní organizační forma vzdělávání všech všemi společně dohromady. Geniálně, až neuvěřitelně, se podařilo nalézti systém, který není dobrý vůbec pro nikoho. Přece však, napadá mne. Hádejte. Napovím. Ve škole je nenaj
Jan Linhart
Proveďte exit z našich životů.
Šel jsem na oběd do školní jídelny. Poměrně hladový a v očekávání, protože jsem si nepřečetl nový jídelní lístek. No jasně. Čočka s vejcem na tvrdo. Jděte s celou Evropskou unií ... k šípku. To abychom zůstali v rostlinné říši.
Jan Linhart
Nakopat je do … hýždí . A ven.
Asi bychom těžko hledali příčetného člověka, který by upřednostnil lež a nenávist, na úkor pravdy a lásky.
Jan Linhart
Neziskovky zavětřily a pevně se přisály aneb pijavice v akci.
Takzvané neziskové organizace zažívají neuvěřitelně tučné časy. Pokud zachováme tradiční vzorec : první místo prachy, druhé místo touha po moci, sedí to, jak zadnice na hrnci.
Jan Linhart
Neobyčejně ušlechtilý čin ministryně Valachové.
V hukotu diskuse o nesmyslnosti inkluzívního (společného) vzdělávání (konečně vstoupili do rozpravy i rodiče a rozumná veřejnost) zanikl závazek nejvyšší úřednice přes školy.
Jan Linhart
„Obohacující“ diskuse.“
Je za námi diskuse v televizi na téma inkluzívního vzdělávání. Naprosto vysvlékla donaha absurditu společnosti, ve které se v současnosti nalézáme.
Jan Linhart
Mentálně postižené děti obětí bruselské zhůvěřilosti.
Tak je to jasné, potvrzené, nepochybné, nepochopitelné, úděsné. Ministryně školství jezdí předkládat návrhy na vzdělávání mentálně postižených žáků do Bruselu podobně kované odbornici na základní školství, paní Jourové.
Jan Linhart
Smím ministryni školství napsat otevřený dopis?
A v tom dopise položiti pár otázek? Nevadí, že některé budou poněkud nepříjemné? Mohu doufat, že na tyto otázky pravdivě a bez vytáček odpovíte? Anebo, že vůbec odpovíte?
Jan Linhart
Školní třída jednoho dne.
Se začátkem nového školního roku se rozhořel doutnající sen některých pedagogů teoretiků o masívním inkluzivním vzdělávání v českých základních školách.
Jan Linhart
Hendikepovaní potřebují zvláštní péči.
Žijeme v šílené době, kdy zdravý rozum a rozumné uvažování jsou záležitosti naprosto zadupané do prachu nicoty a opovržení.
Jan Linhart
Hýčkáme si svou vlastní škodnou.
Cizí nezisková organizace, placená z daní občanů, kteří denně chodí do práce, disponuje neskutečnou drzostí a hodnotí přístup české společnosti k občanům, kteří, v drtivé většině, v práci nikdy nebyli. Proč takové elementy nevezmeme za límec a nevyhodíme za dveře, nechápu.
Jan Linhart
Střídání u koryt.
Evidentně naprosto zbytečný ministr této vlády vystrnadil od koryta dalšího zbytečného úředníka, ještě zbytečnější agentury pro začleňování kohosi kamsi při úřadu vlády, čímž fakticky podrazil nohy druhu ve zbrani, neb oba byli instalováni za účelem rozhazování veřejných peněz všem, kterým se do práce vůbec nechce a za vydatné pomoci velmi štědře dotovaných úředníků parazitují na těch zoufalcích, co chodí do fachy.
Jan Linhart
Inkluze jako generátor sedmilhářů.
Viděl jsem ve veřejnoprávní televizi rozhovor redaktorky s ministrem školství o vzdělávání postižených dětí a byla to tragédie. Oba hovořili tak kompetentně, že jsem se musel přesvědčit, nejde-li o Českou sodu. Nešlo. Ale soda to byla.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |